Národopisné muzeum

Městské muzeum

Muzeum v Kloboukách u Brna oslaví v tomto roce 98. výročí své existence. Bezprostředním impulzem k jeho založení se stala Jihomoravská výstava, konaná v Kloboukách u Brna 20.až 27. září roku 1903.

Podle zpráv v dobovém tisku "výstava neměla být nákladnou podívanou, ale chtěla být zaměřena na praktické výsledky, na vzdělání a povznesení lidu". Autor dále konstatoval, že výstava bude dobrodiním, které ocení snad až příští generace.

Dnes, po téměř sto letech mu dáváme za pravdu, neboť zde byla vytvořena unikátní, vysoce hodnotná muzejní sbírka. Tím byla navozena příznivá situace pro založení muzea: po dohodě s majiteli zůstaly vystavené exponáty v Kloboukách a vytvořily jádro sbírek.

Z historie víme, že Klobouky byly poměrně významným hospodářským a správním střediskem, v devadesátých letech 19. století se stávají i centrem kulturním. Scházejí se zde spisovatelé Alois a Vilém Mršíkovi, malíř František Pečinka, význační pedagogové Josef Úlehla, Hynek Bím, Karel Jaromír Bukovanský.

Kloboucké muzeum bylo pro veřejnost slavnostně otevřeno 2. října 1907.

Sbírky, které muzeum ke dnešnímu dni vlastní, vznikaly postupně a nejednotně, a i když při jejich vytváření stála v popředí finanční otázka, přesto muzeum získalo za dobu své existence množství hodnotných historických dokladů.

Význam sbírky klobouckého muzea spočívá v autenticitě provenience, v jistotě, že materiál pochází přímo z místa, či blízkého okolí. Tato skutečnost umožňuje detailně sledovat a rekonstruovat vývoj některých žánrů lidové kultury. A právě touto uceleností jednotlivých kolekcí a estetickou hodnotou patří k nejpozoruhodnějším sbírkám na Moravě.

Archeologie

Na archeologických nálezech lze sledovat kontinuitu osídlení Kloboucka od paleolitu po středověk. Archeologická sbírka čítá kolem 660 čísel. V současné době je sbírka rozšiřována o nové nálezy, které jsou v posledních třech letech získávány z naleziště u Divák, jedná se o slovanské pohřebiště z 9. a 11. století. Vhodné životní podmínky od starší doby kamenné byly hlavní příčinou toho, že již lovci mamutů, a potom i zemědělci vyhledávali území dnešního Kloboucka. V zemi po sobě zanechali stopy obydlí, pracovní nástroje a hroby. Díky skupině nadšených a obětavých pracovníků vznikla v Kloboukách u Brna pěkná archeologická sbírka, jejíž ukázky jsou soustředěny v expozici.

Národopis

Kolekce etnografik klobouckého muzea není, v porovnání s velkými sbírkami, početná. Tvoří ji přibližně 2500 položek. Z toho je 85O kusů textilií, 750 kusů keramiky, 400 kraslic, l20 obrázků malovaných na skle, 45 kusů nábytku, což vytváří jádro sbírky. Zbytek připadá na zemědělské nářadí a náčiní, plastiky, hračky, vybavení domácnosti.

Současná expozice, pocházející z roku 1977 s názvem "Život a kultura lidu na Brněnském Kloboucku" bývá každoročně obměňována o nově získané sbírkové předměty.

Časově je ohraničena rokem 1698, tak je datován nejstarší exponát. Těžiště však leží v materiálu z konce 19. století.

Naše expozice přibližuje pracovní prostředí, způsob života, bydlení a oblékání na předmětech, jejichž řemeslná a výtvarná dokonalost nejpřesvědčivěji vypovídá o úrovni výrobce i okruhu, pro který byly zhotovovány.

Kloboucký fond nábytku malovaného olejovými barvami pochází z dílen v Mohelně, které v průběhu l9. století zásobovaly jižní Moravu, část východních Čech i západního Slovenska. Velká dílna Jana Buriana a synů měla své skladiště v Hustopečích. Unikátní je nábytek zdobený nalepovanou slámou.

Jeho vyjímečnost spočívá v technice výzdoby a v úzce vymezeném prostoru výskytu. Zdá se, že jde o produkci moravskou, jež nemá v lidovém mobiliáři sousedních zemí obdoby, a to přesto, že zde technika slámové intarzie byla známá z artefaktů slohového umění a mohla tak být inspirací i pro lidové prostředí. Ve snaze napodobit nákladný intarzovaný nábytek sáhl lidový výrobce v případě našeho souboru po slámě, která intarzii opticky imitovala a byla snáze dostupná. Její aplikace nevyžadovala zvláštního školení, byla založena na určité manuální zručnosti a výtvarné invenci. Takto zdobený nábytek tvoří v dochovaném lidovém mobiliáři nepočetnou skupinu. V muzejních sbírkách Moravy a v Národním muzeu v Praze je dle získaných informací deponováno pouze 23 kusů. S technikou zdobení slámou se setkáváme pouze u dvou typů nábytku: koutních skříněk a nástěnných polic - lišt. Kloboucké muzeum vlastní ve svých sbírkách tři kusy tohoto nábytku, dvě koutní skříňky - první je datována rokem l836 (slámová intarzie kombinovaná s malbou), druhá rokem 1862 a jednu lištu datovanou rokem l843.

Keramika

Nejstarší kusy pocházejí z konce 18. století, jádro však opět spočívá ve zboží z 19. století. Typickým dekorem jsou zastoupeny dílny v Sobotišti, Modré, Dehticích. Několik fajánsí a bělnin pochází z manufaktury v Holíči. Menší část sbírky je věnována hrnčině. Tyto, ve srovnání s fajánsí ne tak efektní výrobky, pocházejí z jihomoravských dílen. Ostatní keramické žánry jsou zastoupeny běžnými kusy tovární produkce.

Keramická sbírka tak odráží ekonomickou i kulturní aktivitu zdejšího obyvatelstva. Nejpočetněji je ve sbírkovém fondu zastoupena keramika: hrnčina, siderolit, fajáns, kamenina, tovární bělnina, porcelán, americký porcelán a majolika. Keramika byla specializovanou řemeslnou prací. Její produkce byla podmíněna dostatkem vhodné hlíny a dřeva na pálení. Pro každodenní potřebu se vyrábělo nádobí neglazované (černá ivančická produkce) či s průsvitnou, často barevnou polevou. Nádobí pro běžnou potřebu bylo vyráběno v blízkém okolí.

Znalost jemné keramiky s bílou neprůhlednou polevou a s dekorem namalovaným na ní k nám přinesla sekta habánů. Habáni, zvaní též novokřtěnci, přišli na Moravu v roce 1524. Po roce 1620, v období násilné rekatolizace, museli Moravu opustit. Jemné zboží, které vyráběli, bylo zprvu určeno pouze pro šlechtické prostředí, teprve mnohem později se jako reprezentační kusy dostává i do lidových vrstev. Na habánskou produkci navázaly, po jejich odchodu na Slovensko, dílny ve Vyškově, Ždánicích, Bučovicích a Ivančicích. Převážnou část tohoto oddílu tvoří v klobouckém muzeu fajáns zachycená ve všech stádiích vývoje.

Nejstaršími kusy jsou džbán ševcovského cechu z roku 1698 a dva talíře ve tvaru kardinálského klobouku, datované rokem 1708 a 1717. Tyto tři kusy se pojí s habánskou produkcí na jižní Moravě, kdy i v okolí Klobouk bylo několik sídlišť vyrábějících keramiku (např. Dambořice).

Pro fajáns této doby je charakteristická renesanční rozvilina v barvách velkého ohně. V následujících fázích přistupují k rostlinným motivům prvky zoomorfní (holba s koněm z roku 1727), což jsou již doklady práce domácích dílen přímo navazujících na habánskou tradici.

Poměrně početná je kolekce fajánsí ze západního Slovenska.

Textil

Ve vývoji výšivky na Moravě zaujímají zvláštní místo především interiérové textilie (prostěradla, koutní plachty, antipendia) z Kloboucka.

Naše sbírka umožňuje sledovat vývoj tohoto žánru již od konce l8. století. Ve své nejstarší fázi je kloboucká výšivka barevná - hnědá, červená, černá, modrá. Vychází z rostlinných vzorů, které spojuje s jeleny, ptáky, pávy. Prolínání zoomorfních a vegetabilních motivů je pro toto území typické. Barevná výšivka je přiřazována dr. M. Ludvíkovou k jihomoravské oblasti, tvořící širší celek s jihozápadním Slovenskem, severním Rakouskem a severozápadním Maďarskem. V l9. století ustupuje barevná výšivka bílé, která se prosvětluje ažurou. Bílá, předkreslená výšivka, zoomorfní prvky zredukovala a akcentovala motivy rostlinné.

Nejstarším kusem tohoto oddílu je konopná plachta z konce l8. století, vyšitá hnědou vlnou s centrálně umístěnou vázou s karafiáty a heraldickými ptáky po stranách. Z období největšího rozkvětu moravské výšivky (z první poloviny l9. stol.) pocházejí koutní plachty vyšité barevnou přízí křížkovým stehem. Motivicky se objevují tříkvěté kytice ve spojení s geometrickým vzorem kolem okrajů a středového pásu, kam byla síťová vložka, vyšitá barevnou vlnou. V následujícím období křížková výšivka ustupuje vyšívání plným, plochým stehem.

Stejným způsobem probíhal vývoj u oděvních součástek. Na límci ženských rukávců je drobná rostlinná výšivka soustředěna do úzkého pásu na okraji. U starších je křížková, pak výšivka plným stehem, která je v posledním stádiu vytlačena rozšiřující se krajkou. Akvizice krojových součástek byly zahrnuty již do počátku sbírky a odrážejí tak stav z konce 19. století.

Lidový oděv prošel dlouhým a složitým vývojem, který v poněkud jiné rovině pokračuje i v současnosti. Oděv nebyl pouhou ochranou před nepřízní počasí, ale plnil i řadu dalších funkcí. Nákladnost kroje byla dána sociálním postavením nositele. Jeho střih a tvar byl stejný a závazný pro všechny příslušníky vesnického společenství. Kroj na Kloboucku byl ovlivňován sousedním Slováckem i městskou módou Brna. Pozoruhodná je proporční i barevná vyváženost a uměřenost starší fáze kroje v porovnání s dnešním dívčím krojem, který je nošen při reprezentačních příležitostech. V době, kdy řada krojů zanikala se začal vyvíjet charakteristický prvek klobouckého ženského kroje - límec ženských rukávců zvaný "krézl". Ten se začíná kolem roku l9l0 do tuha naškrobený zvedat kolem obličeje, který se v něm ztrácí. K odkládání ženského kroje dochází ve čtyřicátých letech 20. století, kdy je nahrazen dostupnějším a snadněji udržovatelným oděvem konfekčním. Mužský kroj byl odložen mnohem dříve než ženský, koncem 19. století.

V současnosti se kroj nosí jen při slavnostních příležitostech jako jsou hody, souborová vystoupení a krojované plesy. uze skupina starých žen nosí sukně a jupky z prodejen krojové konfekce.

Malba na skle

Kloboucká sbírka maleb na skle má základní význam pro studium tohoto žánru. Oproti jiným kolekcím je přísně moravské provenience (převážně ze Ždánic). Výrobci byli profesionální skláři. Jejich výrobou se živili poloprofesionální malíři skla. Doba rozkvětu jejich tvorby spadá do konce l8. stol., těžiště však leží v první polovině l9. století. Kloboucká sbírka se rozpadá do dvou výrazných celků: malby pro katolický okruh a malby pro prostředí evangelické.

Pro katolické odběratele je typická obliba scén ze života svatých, pro evangelické pak textová plocha, tvořená náboženskými citáty.

Figurální tematika je u evangelického okruhu omezena jen na několik motivů (Svatba v Káni, Adam a Eva, Poslední večeře). "Psané" obrázky patří ve svém oboru k evropským unikátům. Významný a často publikovaný je obrázek s citací textu tolerančního patentu císaře Josefa II., který byl tvůrcem lokalizován a datován ("Vyhotoven ve Ždánicích Léta Páně 1811") a řadí se tak do okruhu tvorby ždánického mistra tzv."huňatých obočí". Výrazně český charakter zdejších maleb na skle dokládají ikonografické náměty, důsledně už české texty i barevnost.

Kraslice

Bohatá a v posledních letech rozsáhlými sběry rozšířená je sbírka velikonočních vajec - kraslic, dokládající výtvarný názor nejširších vrstev vesnického obyvatelstva, a to od konce 19. století po současnost.

Na Kloboucku byla všeobecně rozšířená technika gravírování na jednobarevném podkladě, v menší míře pak zdobení nalepovaným voskem.

Povrch gravírovaných kraslic byl pokryt drobným rostlinným dekorem. Mnohé nesou pozdravné nápisy jak obecného, tak intimního charakteru. Nejstarší kraslice pochází z roku 1899. Od poloviny padesátých let 20. století se začíná barevná škála rozšiřovat, vytrácí se cit pro její míru, pro rozvržení dekoru po ploše. Objevují se postavy zajíčků, labutí, stárků a stárek, motivicky zajímavé je přenesení krajkového pásu z textilu. Díky působení odborných institucí se tato tvorba v posledních letech opět přiklonila ke kraslicím jednobarevným.

V současnosti vychází akviziční činnost muzea rovněž z Klobouk a přilehlých obcí, tvořících Brněnské Kloboucko.

V polovině devadesátých let 20. století došlo k rozšíření expozice o část studijního depozitáře keramiky, kde mimo keramiku mohou návštěvníci vidět také slohový nábytek z přelomu století a sbírku hodin.

Každoročně, u příležitosti zahájení nové sezony (1. května) jsou instalovány dvě drobnější výstavy v rámci stávající expozice.

V posledních letech byly vystavovány hračky, kraslice, dýmky, zajímavé sbírkové předměty z keramiky, porcelánu a skla. V letošním roce jsou to výstavky čajových konvic a korunních kachlů.

Na podzim roku 2003 roku, při příležitosti 100. výročí pořádání Jihomoravské výstavy v Kloboukách u Brna v roce 1903, uspořádalo kloboucké muzeum velkou výstavu historické zemědělské techniky v zámeckém areálu. Vystavené exponáty byly z části ze sbírek městského muzea a z části se jednalo o zápůjčky od soukromých vlastníků z Klobouk a z okolních obcí. A při této akci se zopakovala situace z roku 1903, většina zapůjčených exponátů byla jejich majiteli věnována muzeu v Kloboukách u Brna. Muzeum tak získalo do svých sbírek mlátičku, lis na slámu, řezačky na píci a slámu, obraceč na jetelinu, fukary, povříslovačku, zvedák těžkých břemen, shrabovačku, zubové brány, pluhy, včelí úly "slamáky", medomet, včelařské náčiní, lis na víno, vinné soudky, máselnice, hrábě, díže a necičky na zadělávání těsta, cupovačku na seno, krmič kachen a husí, vážky na vodu, zápřahy pro dobytek a mnoho dalších rozměrných i drobnějších předmětů, které obohatily muzejní sbírky. V loňském roce jsme získali do sbírek muzea také selský vůz.

Každoročně, u příležitosti zahájení nové sezony (1. května), jsou instalovány dvě drobnější výstavy v rámci stávající expozice.

Expozici Městského muzea v Kloboukách u Brna můžete navštívit v období od 1. května do 30. září:

  • SO – NE 14:30 – 17:00 hod.
  • PO – PA návštěvu obj. telefonicky nebo písemně

Výjimkou je měsíc DUBEN, kdy je muzeum zavřeno a připravováno na novou sezonu.
Mimo uvedenou dobu lze prohlídku expozice zajistit po předchozí domluvě.

Hromadné výpravy je třeba rezervovat předem:

  • městský úřad: 519 361 570
  • fax: 519 361 592
  • muzeum - knihovna: 519 361 576
  • průvodce: 702 696 455
  • e-mail: podatelna [at] kloboukyubrna [dot] cz
  • e-mail: knihovna [dot] kloboukyubrna [at] seznam [dot] cz
  • adresa: Zámecká 8, 691 72 Klobouky u Brna

Vstupné:

  • 30,- Kč /dospělí návštěvníci/
  • 15,- Kč /důchodci, studenti a děti/
  • děti do 6 let v doprovodu dospělých mají vstup zdarma

Prohlídka expozice trvá 45 – 60 minut.