Místní část Bohumilice

Místní část Bohumilice

Webové stránky: www.bohumilice.info

Malebná obec Bohumilice leží v severovýchodní části Břeclavska v kraji Jihomoravském. Na mapě je najdeme 35 km jihovýchodně od města Brna a 20 km od města Hustopeče. Oficiálně jsou Bohumilice místní částí nedalekých Klobouk u Brna.

Původ obce Bohumilice je ryze slovanský. Vesnice byla založena osadníky v dnešní trati "Nad zahrádky" a první dochovaná zmínka o ní pochází z darovací listiny Lva z Klobouk z roku 1210, který Bohumilice pod názvem Bohumilicí daroval klášteru v Zábrdovicích. V listině z roku 1298 je osada zmíněna jako neobydlená, podle jiných zdrojů je však roku 1440 uváděna v majetku Karla z Lulče a jako pustá je poprvé zmíněna až roku 1481 za držení Licka z Lulče, což potvrzuje mnoho různých pramenů. Ještě ve 14. a 15. století býval v obci rybník, který však posléze zaniká. Podle Bukovanského je osada znovu pustá od roku 1575.

O problémech s osídlením Bohumilic v dřívějších dobách svědčí mimo jiné i listina, ve které kněz Jeroným, opat a konvent kláštera Zábrdovského žaluje pana Vaňka Racka z Mrdic a Uhřic "že nám toho nedrží, co náš list svědčí, služby nám nečiní a vsi Bohumilic nám neosadil..."

Za třicetileté války byly Bohumělice zpustošeny a vypáleny nepřítelem, což vedlo k opětovnému vystěhování se všech obyvatel a k definitivnímu konci staré osady. V místech, kde stávaly staré Bohumělice lze při zemědělských pracích i dnes najít pozůstatky po někdejším životě lidí - staré podkovy, střepy nádob a podobné pozůstatky. O někdejší existenci staré osady na protilehlém břehu potoka svědčí i novodobý nález středověkého lochu.

Další, již známější a faktograficky jasnější etapa historie obce se začíná psát roku 1667. Tohoto roku byla založena dnešní osada, do které Zábrdovický klášter usadil několik nových obyvatel. Příjmení těchto prvních osadníků zněla Nykodým, Formanský, Šurman, Charvát, Šedivý, Martin a Prikl, přičemž do dnešní doby se v Bohumilicích dochovalo příjmení Šedivý. Nová osada byla zproštěna daní a roboty.

Po třicetileté válce vznikl v Bohumilicích dvůr, kterému byly přiděleny polnosti zaniklé osady a kde občané Bohumilic pracovali za několik krejcarů. Lidé se živili rolnictvím a chovem dobytka, pracovali pro vrchnost, odváděli daně, odevzdávali část úlovku z honů a také byli povinni odvádět desátek klobouckému faráři.

Nejvíce obyvatel měly Bohumilice v 19. - 20. století v době rozvoje velkostatku "Bohumilického dvora". Tehdy do obce za prací přicházelo mnoho nádeníků z okolních vesnic i sezónních pracovníků ze Slovenska. Pro představu uvádím, že roku 1820 zde žilo 299 obyvatel z 68 rodin, roku 1880 pak 385 obyvatel v 90 domech a roku 1900 dokonce 417 obyvatel v 85 domech, přičemž dalších 8 domů bylo neobydlených. K obci patřily i 3 samoty - dům mlynáře a 2 cihelny.

Bohumilice patřily již zmiňovanému Zábrdovskému klášteru až do roku 1784, kdy byl zrušen. Poté obec přešla společně s Klobouckým panstvím do vlastnictví náboženského fondu, později do nájmu dvorního rady z Dornfeldu. Roku 1820 Bohumilice koupili bratři Neuwallové. Roku 1881 v Bohumilicích začal působit obchodník Fleischer z Klobouk a pronajal si místní dvůr. Ten roku 1896 koupili bratři Fleischerové.

Bohumilice přetrpěly drancování, řádění moru i cholery, povodně, požáry a mnoho dalších úkladů své doby. Vesnicí od jejích prvopočátků prošlo velké množství obyvatel. Lidé přicházeli, zase odcházeli a osada několikrát zůstala zcela opuštěná. Vždy se však našli další lidé, kteří hledali nový domov a našli jej právě v Bohumilicích. K těmto lidem cítím velkou vděčnost. Za to, že vytrvali, nenechali se zlomit nemocemi ani přírodními pohromami a vždy se vrátili. Nebýt těchto lidí, Bohumilice neexistují. Jen ve starých kronikách bychom našli zmínku o Bohumělicích, které potkal stejně smutný osud jako Částkovice, Skřipov, Kamenec, Kloboučky a mnoho dalších osad. Bohumilice tu však ještě pořád jsou a okolnímu světu to dokážou připomenout. Ve srovnání s minulými dobami dosahují sotva polovičního počtu obyvatel a mnoho domů je prázdných, nicméně i tak tvoří milovaný domov mnoha lidem, kteří zde stále žijí a milované útočiště všem, kteří se sem rádi vracejí.